Vzpomínka na koncert MGMT s pětikačkou v kapse a tričkem I ♥ NY

12. december 2010 at 12:21 |  ONLY MUSIC
mgmt prague
Á, jak já nesnáším ty pokoncertní dny, kdy vám ještě v hlavě zní ta nejzapamatovatelnější část písničky, oblečení vám smrdí kouřem a máte pokreslené ruce lihovým fixem. Pokud vím, tak MGMT tu byli poprvé a já jsem je taky poprvé viděla, a to se mi začali líbit teprve nedávno, kdy to začalo písní Electric Feel, která hrála na stránkách jednoho módního obchodu.
Zpočátku jsem se trochu bála, že se tam nebudu moct hnout, protože jsem prostě myslela, že cca 1600 lidí se do Archy prostě nevejdou, ale páni organizátoři věděli jak na to. Akorát šatny byly trochu přeplněné a stály se na ně fronty, ale to vůbec nevadilo, protože jste si mezitím mohli prohlédnout, co mají ostatní na sobě a vůbec, jak vypadají (jeden kluk tam vypadal jako ten černoch, co zpívá The Bike Song s Markem Ronsonem). Většina fanoušků se točila kolem osmnácti (takže jako já:) a pod stageí bylo přebrejlováno a překošilováno, nikdo nebyl nijak extravagantně oblečen (teda aspoň jsem si toho nevšimla), ale všichni se taktrochu snažili hodit do stylu MGMT nebo aspoň se o to pokoušeli. A já? Ani jsem to zas tak dlouho neřešila a prostě si vzala tričko s nápisem I Love NY, černé kraťasy a legíny, tmavě růžový svetr, oranžový lak na nehty a kozačky, které si už nikdy na koncert nevemu, protože mi v nich bylo teplo a na skákání taky nebyly nijak super.
Všechno to začalo nějak rychle…na stagei se objevila nějaká neznámá kapela z Chicaga v čele se zpěvákem, kterému ani nebylo vidět do tváře. Já předkapely nikdy moc nemusím, protože si furt říkám: "Tak už vypadněte!" a pak přišla ta newyorská vlna s písní It's Working a už jsem si mohla oddychnout, že jsem tu správně, ale trochu jsem litovala toho, že jsem si nevzala kostkovanou košili, kterou Andrew měl, ale pak jsem na tu košili zapomněla a užívala si koncert. Když ho ale srovnám s Kasabian, MGMT byli samozřejmě horší…oni to neumí tak rozpálit a zpěvák většinou stojí a kouká dopředu, ale mají své kouzlo…svými písněmi vás zanesou někam do pohádkové fantazie. Těšila jsem se na Flash Delirium, Brian Eno a na "Hey people! What does it mean?", všechny známé songy zahráli a publikum se nejvíce otrkalo samozřejmě při klasice Kids, kterou nějak nemusím, ale na koncertě to byla jedna z nejlepších písní, protože se to konečně rozjelo!
Skoro nikdy jsem se nenudila a myslím si, že koncert byla celkem dobrý, akorát zvuk mohl být kvalitnější a publikum živější. A tři hodiny uplynuly jako voda a já jsem se zase musela vrátit zpátky do reality. Už se těším na další koncert a doufám, že to budou King of Leon!


Fotografie, které nafotila má sestra nejsou nijak super kvalitní, tak sem hodím aspoň video:


PS: Ty kluci vzadu, co se tam motaj jsou předkapela.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
karl

count web traffic

ANONYMOUS VISITORS